Styly bonsají

• Minibonsaj (MAME)

  Výška 1-8 cm. Bonsaj se vejde na konec prstu, Japonci je nazývají „makové semínko“ .

  Vyžadují velkou péči, zpravidla se pěstují ze semen přímo v misce.

• Miniaturní

  Výška 8-15 cm. Bonsaj se vejde do dlaně ruky.

• Malé

  Výška 15-30 cm. Bonsaj je možné přenést jednou rukou.

• Středně velké

  Výška 30-60 cm. Bonsaj se přenáší oběma rukama.

• Velké

  Výška 60-90 cm. Bonsaj musí přenášet dva muži. Někteří pěstitelé stanovují maximální výšku na 120 cm,

  v Číně jsou však běžné i dvoumetrové bonsaje.

HOKIDACHI - „koště"

Je nejsnadnějším typem k tva­rování a udržování v dané formě. Podmínkou je naprosto rovný kmen. Jeho větve a množství větviček se rozbíhají všemi směry a tvoří korunu, která má ze všech stran podobu rozevřeného vějíře. Kmen ve spodní třetině má být bez větví, koruna má být dvakrát širší než spodní část kmene. Vyšší holý kmen se považuje za vadu. Název koště je příhodný pro tvar tohoto typu. Všechny větve mladého stromku se sevřou do svazku a jediným sestřihem se zkrátí. I když je koruna pravidelná a snad právě proto Japonci vysazují stromek excentricky poblíž jednoho rohu nádoby. Plochu kolem kořenů osázejí drobnými rostlinkami, takže celek připomíná ma­lou krajinku.

CHOKKAN - „vzpřímený strom"

Má rovný, vzpřímený kmen, na bázi obklopený sítí nadzemních kořenů. Zvláštní pozor­nost je nutno věnovat jeho větvím a jejich umístěni. Nemají tvo­řit etáže (jako například smrk), ale střídavým řazením mají vy­tvořit přirozenou jehlancovitou korunu. Nejspodnější větev má být nejdelší.  Strom se vysazuje excentricky, aby tato větev příliš nepřesahovala okraj nádoby. Nádoba má být v tmavším odstínu a její délka nemá být větší než výška celého stromu. Aby se uplatnila krása nadzemních kořenů, nejspodnější třetina kmene se odvětví. Tento typ se velmi těžko tvaruje a každý chybný zásah pak zů­stává trvale viditelný. Vzorem pro tvarování je volně rostoucí strom na rovině, kde tvoří dominantu.

MOYOGI - „volně vzpřímený strom"

Kmen nemá rovný, nýbrž mírně hadovitě vlnitý. Jeho vrchol však musí být nad místem, odkud strom vyrůstá. Ohyb kmene má být v dolní části největší a v hořejších částech se má postupně zmenšo­vat. Větve vyrůstají z různých míst, netvoří tedy etáže, ale úhled­nou korunu.

K tomuto typu se někdy přidružují stromy s kmeny mocněji ohý­banými a někdy i spirálovitě točenými. Rovněž jejich větve se často spirálovitě otáčejí.

SHAKAN - „nakloněný strom"

Protože i stromy tva­rované do určitého typu vykazují četné odchylky, stává se, že mladé stromy mají zpočátku vlastnosti dvou i tří různých typů a teprve v určitém věku se charakteristicky rozliší. Například mladá SHAKAN bonsai se mnoho neliší od mladé HAN- KENGAI bonsai.  Teprve u starších stromů se zřetelně ukáže, že vrchol nakloněného stromu je vedoucí, kdežto u kaskády se málem promění v poléhavou větev. Tento typ napodobuje trvalý vzrůst stromů v přírodě na příkrých skalách. Omylem se v některé literatuře uvádí, že napodobuje polovývrat.  Že jde o omyl, to dokazuje skutečnost, že u stromu rostoucího od mládí Šikmo směřují nejsilněji větve do vodorovné polohy, kdežto u polovývratu jsou tyto větve směrovány jinak na obou stranách kme­ne. Také nadzemní kořeny, pokud vyrostly na stromě od mládí sehnutém, se vyvíjejí ve směru sklonu a tím zpevňují jeho stabili­tu. K formování tohoto typu se hodí téměř všechny druhy stromů. Vysazují se do podlouhlých nádob buď obdélníkového, nebo eliptického tvaru.

KENGAI - „kaskáda"

Od malé kaskády se liší delším spádem do hloubky. V každém případě je vzhůru napřímený vrchol stromu níže než dno nádoby, ve které roste. Délka kaskády není stanovena. Zatím platí, že strom je tím cen­nější, čím je kaskáda delší. Kaskáda představuje strom vyrostlý náhodně z navátého semene na skalní stěně. Nedostatek živin mezi kamením a vichřice zasta­ví vzrůst kmene do výše, takže se začne vyvíjet některá z po­stranních větví směrem dolů. Tvarování této kaskády je podobné jako tvarování malé kaskády a je velmi jednoduché. Delší kaskády vyžadují vysokou nádobu, která musí být velmi hmotná, aby ji excentricky rostoucí strom nepřevrátil.

HAN-KENGAI - „polokaskáda"

Při jeho tvarování se používá mnoho společných zásahů jako u typu SHAKAN, takže v mládí mohou být oba typy snadno zaměněny. Starší stromy jsou však velmi rozdílné, neboť u kaskády ztrácí vrchol vedoucí postavení a stejně jako ostatní větve se staví do vodorovné polo­hy. Nachýlený SHAKAN však vedoucí postavení vrcholu podržuje. U malé kaskády nemá být nejspodnější část stromu níže než dno nádoby, která u starších stromů musí být velmi hmotná, aby se jednostranným umístěním stromu nepřeklopila.

BUNJINGI - „strom literátů"

Hlavním zna­kem tohoto typu je vyšší, poněkud zvlněný kmen, nápadný štíhlostí, která se zdůrazňuje odvětvením stromu v jeho spodní a střední části. Strom musí být vsazen do velmi malé a výrazně zbarvené nádoby. Koruna má působit vzletným dojmem, má být naprosto pravidelná a rozvětvená spíš do šíře, než do výše. U to­hoto typu se dovoluje i dvojitý kmen, jsou-li obě jeho části při­bližně stejné. Substrát kolem stromu se osází drobnými mechy, kapradinami a jinými rostlinkami V Japonsku je tento typ vzne­šenosti velmi oblíben. Pěstírny toho využívají, neboť pro jeho tvarování mohou použít vytáhlé stromky, které by se pro jiný typ nehodily.

FUKINAGASHI - „strom ošlehaný větrem"

Tento typ se ne­snadno tvaruje a ještě nesnadněji se v daném tvaru udržuje. Při běžném pohledu bychom mohli považovat mladé bonsaje tohoto typu za typ SHAKAN, jde-li o kmen vlnitý, nebo za HAN-KEN- GAI, má-li větve bohatě olistěny. Rozdíl mezi stromem ve vichři­ci a ostatními typy je charakterizován tím, že jediný kmen, jeho všechny větve, větvičky i jednotlivé listy ve skupinách jsou tvaro­vány ve směru převládajícího větru. U ostatních typů mohou vět­ve stromu směřovat do různých směrů. Tento typ vyžaduje, aby všechny části stromu byly náležitě osvětlovány; proto tedy musí být neustále odstraňovány nevhod­né větvičky. Nové přírůstky míří ke světlu, proto musí být strom umístěn tak, aby světlo působilo z opačné strany, než fouká vítr. Tento typ se lépe utváří z listnatých stromů.

SOKAN - „dvojkmen"

Představují buď man­želskou dvojici, nebo, je-li jeden kmen mnohem menší, matku s dítětem. SANKAN představuje typ se třemi různě vysokými kmeny. Před­stavují otce, matku a syna. Oba tyto typy se vysazují do nejdražších a nejvkusnějších nádob jako rodinné stromy. Onemocní-li určitý kmen, usuzují příbuzní na ochuravění osoby, kterou kmen představuje. GOKAN typ s pěti kmeny, NANAKAM typ se sedmi kme­ny, KYUKAN typ s devíti kmeny, to jsou další typy s lichým počtem kmenů. Každému stromu o sudém počtu kmenů lze jeden kmen odejmout. Obyčejně se však tato operace neprovádí a stromy o sudém počtu kmenů pojmenované KABUDACHI se použí­vají k osazování umělých krajinek SAIKEI.

KABUDACHI - „vícekmen"

Se použí­vají k osazování umělých krajinek SAIKEI. Některé typy KA­BUDACHI jsou velmi vzhledné, ale do sbírek je Japonci nezařazují. Stromy s velkými listy se pro tvarování vícekmenných typů nehodí, neboť si navzájem stíní a nižší kmeny hynou. Nejvhodnějším stromem je patrně borovice drobnokvětá. Vícekmenné stromy Často vznikají z pařezů vytěžených listnatých stromů. Vznik skupiny stromů spojených kmenem a kořenovým systémem je častější u konifer, protože jejich větve jsou odolnější než listnáče a snad­no se mění ve stromky vyrostlé na vyvrácených kmenech.

YOSE-UE - „lesík"

Stromky se vysazují do spo­lečné nádoby a většinou vypadají jako mladé semenáčky. Tento typ můžeme považovat za miniaturu lesa. Pro obchodní pěstírny je výborným prodejním artiklem, neboť se snadno pořídí ze stromků nehodících se pro tvarování. Podobné lesíky lze sestavit ze semenáčků.

SEKIJOJU - „strom na kameni"

U tohoto typu se stromek pokládá na vrstvu zeminy rozložené na kameni a jeho kořeny se částečně kryjí zemí smíšenou s rašeliníkem. Pro tento typ se musí volit druhy stromů. Vsazený stromek je třeba zavlažovat a je­ho prodlužující se vzdušné kořeny upravovat do určitých směrů. Některé zvolna rostoucí nadzemní kořeny těsně přilnou ke ka­meni, takže po patřičném prodloužení obepínají kámen, jako me­dúza svou kořist. Substrát kolem kamene se obvykle osází prů­vodními rostlinkami a udržuje se mírně vlhký. Když první kořen stromu zakotvil v substrátu, vznikne nádherná bonsaj - symbol nesmírné houževnatosti a životní skromnosti.

ISHITSUKI - „strom v kameni"

Do porézního kamene se vyseká nebo vyvrtá patřičně hluboká jamka, do ní se nasype zemina a zasadí stromek. Kořeny stromků nemají vyčnívat ze substrátu. Pro tento typ, který má představovat strom na ská­le, se volí větší, dobře tvarovaný kámen s rovnou spodní plochou (může se i upravit), aby stál jako kus skály. Proti tomuto typu lze namítat, že strom není v přímém spojení s nádobou, čili že s ní netvoří jediný celek. Milovníci těchto mini­aturních skalek často staví osázené kameny do nádob s vodou, aby kolem skalky imitovali jezírko. Ani tím ovšem nedosáhnou spojení stromu s nádobou.

IKADABUCHI - „vor"

Tento typ často vznikne na stromech vyvrácených do bahniska nebo vhodného substrátu. Spodní vět­ve se při dopadu stromu většinou rozdrtí nebo se ponoří do rozbahněné půdy, a nenastalo-li přerušení mezi kmenem a kořeno­vým systémem, začnou vztyčené větve rychle růst do tvaru stromků. Jsou v jedné řadě, různě vysoké a ne vždy rovné. Připo­mínají plavce na voru. Časem začne strom v horní Části hynout a nové stromky včas vytvoří vlastní kořeny. Jejich spojení s hlav­ním kořenovým systémem však zůstává, neboť hynutí starého stromu se obvykle u prvního stromku zastaví. Na počtu a na tva­ru stromků u tohoto typu nezáleží.

SHARIMIKI - „mrtvé dřevo"

Tvarují se dvěma způsoby - JIN a URO. Tyto typy vznikají velmi drastickými zásahy do života stromů, které pak nabývají předčasného vzhledu starých exemplářů. Těmito tvarovacími zá­sahy může být tvarován kterýkoliv z typů ostatních.